Sama (se) sebou.

Sobota v 14:16 | Niana. |  Povídání u šálku čaje
Krásné odpoledne všem ♥

K tomuto tématu mě dovedl můj čtvrteční zážitek. Ve škole jsem měla volno a tak jsem se rozhodla, že si zajedu na výlet. Sama. Obešla jsem své oblíbené obchody, nakoupila jsem poslední věci, které jsem potřebovala na Vánoce a poté jsem si sedla do kavárny na kafe a na tousty. A bylo mi skvěle. V kavárně hrály příjemné písničky, já se uvelebila do pohodlného křesílka a cítila jsem se dobře. Přemýšlela jsem nad ničím a nad vším, soustředila jsem se sama na sebe, na své potřeby, pocity, myšlenky... A když jsem si to uvědomila, začala jsem vzpomínat, jak to bylo ještě před rokem...

Tohle byl totiž vždycky můj největší problém. Ačkoliv jsem měla několik kamarádů, nebyla jsem kamarád sama se sebou. Všude jsem musela chodit s někým, protože pokud jsem šla sama, propadala jsem špatným pocitům, nebylo mi dobře, nedokázala jsem se se svojí samotou vyrovnat. Všechno to pramenilo z jedné základní věci: Neměla jsem se ráda.

Moc tuku, málo krásy, žádné sebevědomí. Nedokázala jsem přijmout sama sebe. Trápila jsem se nad kusem dortu, nad horkou čokoládou, nad čímkoliv, co nesplňovalo všeobecné představy o zdravém životním stylu. A nedokázala jsem se s tím smířit. Chtěla jsem být dokonalá, ale čím víc jsem se snažila, tím hůř jsem se cítila. Byl to začarovaný kruh, ze kterého ne a ne najít cestu ven. Navíc tím, že jsem byla sama a kolem mě jsem viděla holky chodící po skupinkách, smějící se... jsem se cítila jako lůzr, jako ta "divná holka bez kamarádů".

Teď, po dlouhé době, se cítím skvěle. Našla jsem cestu zpátky sama k sobě. Vím, že je to běh na dlouhou trať a že to ještě není úplně stoprocentní, ale vím, že se to lepší a konečně jsem schopná chodit sama nakupovat, sama sedět v kavárně, sama chodit do školy, sama trávit čas doma odpočinkem. Samozřejmě jsou chvíle, kdy potřebuji společnost, ale už jí nevyžaduji pořád. Jak ráda říkám, všechno je o rovnováze. A té se teď snažím mít v životě co nejvíc.

Takže pokud třeba máte stejný problém, nevzdávejte se. Nic není věčný, nic vás nebude trápit napořád a ta cesta z toho všeho špatnýho existuje. Jen ji musíte hledat. A já věřím tomu, že ji brzy najdete. Tohle všechno je totiž jen ve vaší hlavě a jakmile si začnete uvědomovat tyhle věci, tak už jste mnohem blíže k vašemu cíli. Mít se rádi, respektovat se a vážit si toho, jací jsme :)

Niana.
 

O tom, jak teď žiju.

29. listopadu 2018 v 11:47 | Niana. |  z mého života
Už je to delší doba, co jsem nic nenapsala a tím, jak si na vysoké škole zvykám zjišťuji, že mi to vlastně chybí. Tenhle článek bude spíš takový menší "úvod" do mého nového života, než se zase vrhnu do psaní tématických článků :)

Jak už jsem zmínila, nastoupila jsem na vysokou školu, obor zaměřený na kulturu. Takže je můj notebook plný artových filmů, do knihovny mi přibývá klasická četba, peněženku mi okupuje několik lístků do divadla a v mobilu se mi hromadí rozhlasové hry. Abych pravdu řekla, čekala jsem od toho něco jiného. Možná jsem si naivně myslela, že to bude pohoda a že budu mít spoustu volného času... Ale ve výsledku skoro pořád něco čtu, poslouchám, nebo pozoruju, což je vlastně ale něco, co bych dělala i ve svém volném čase, akorát že tohle je povinný. Ale baví mě to, až na to, že moc nestíhám a jsem neustále ve skluzu. Ale zatím se mi daří si vždycky aspoň o víkendu udělat chvilku pro sebe, relaxovat a pustit si třeba seriál, na který se chci podívat já :)

Další věc, o které bych se chtěla zmínit je celkem šílená, ale jelikož se teď kolem ní točilo hodně věcí, tak jí sem taky zahrnu. S mým dlouholetým přítelem, s kterým jsme už plánovali společný život, jsme se rozešli před nástupem na vysokou. Bylo to hodně bolestivé a několik měsíců jsme se potom spolu nebavili. Doteď. Je to asi dva až tři týdny zpět, co mi jedna moje "spolužačka" z oboru řekla, že se s ním vídá. Byla jsem v šoku. Nečekala jsem, že si někoho najde tak rychle a ještě navíc někoho, koho znám, bavím se s ním a rozumím si s ním. Chvíli mě to trápilo. Přemýslela jsem o svých pocitech, o tom, co vlastně chci, o svých citech... S bývalým jsem se ve slabé chvilce pohádala přes facebook. Prostě už jsem to nevydržela a vychrlila jsem na něj všechno to, co mě tížilo, s čímž on nesouhlasil. Nakonec jsme se ale dohodli na osboní schůzce, zašli jsme do kavárny a povídali jsme si. Řešili jsme tedy převážně školu a naše nové životy, ale o jeho nové přítelkyni nebo o našich osobních věcech jsme nemluvili. A asi je to dobře. Píšu o tom hlavně proto, že už se necítím naštvaná, ani zklamaná. Beru to tak, jak to je. Možná že ještě nějaká slabá chvíle, kdy začnu o všem pochybovat příjde, ale teď jsem ráda, že si bývalý našel tak skvělého člověka, který mu zřejmě dává to, co já nedokázala.

christmas, december, and lights image

Vánoce se blíží šíleným tempem, a ačkoliv mě vždycky reklamy a vyzdobení obchody už v půlce listopadu vytáčely, letos beru všechno s mnohem větším klidem a jsem odhodlaná si sváteční dny co nejvíce užít. Naštěstí už mám věci do školy jakžtakž odevzdané anebo rozpracované natolik, že už mám více času a nemusím a nehodlám se jimi stresovat. Dárky už mám nakoupené, takže už si jen užívám atmosféru a když zahlédnu něco, co by mohlo někoho blízkého potěšit, tak to ještě dokoupím. Nemám ráda dohánění na poslední chvíli, a letos se mi konečně podařilo se tomu vyhnout. U nás ve městě jsou vánoční trhy, které moc ráda procházím, poslouchám koncerty a cítím se šťastně. Je to věc, kterou jsem dřív neuměla, vychutnávat si okamžiky a cítit vděčnost, ale poslední dobou mi to jde čím dál víc :)

Poslední dobou se taky odhodlávám ke změnám. Začala jsem hodně chodit do sekáčů a kupuju si věci za pár kaček, které by mi trochu změnily šatník. Ráda bych se přesunula k jinému stylu oblečení a kupuju si už vážně jen věci, které se mi líbí na 100% a vím, že je budu nosit ráda. Taky přemýšlím, že si změním účes. Což bude o dost zajímavější, protože si ho chci doma (s pomocí mamky) udělat sama. Na internetu jsem našla spoustu návodů, tak uvidíme. Pořád jde jen o vlasy, které dorostou, takže to neberu jako otázku života a smrti :)

To je zatím asi vše :) V blízké době začnu znovu psát různé tématické články.
Mějte se krásně,
Niana.

Najít hranici.

1. srpna 2018 v 10:59 | Niana. |  Povídání u šálku čaje
Seděla jsem v kavárně s kamarádkami a přede mnou byl pult s dortíkama. Kamarádky už se domlouvaly, který bude nejlepší. A já měla dilema. Měla jsem hroznou chuť, ale zároveň jsem věděla, že toho budu později litovat. "Dáš si taky?" zeptaly se. "Jo," vyhrkla jsem a než jsem se nadála, ležel přede mnou nádherný kus dortu a já s tím už nemohla nic udělat. Ve výsledku jsem si ho ani nevychutnala. Po zbytek času s holkami jsem se cítila hrozně, zakrývala jsem si břicho rukou a nebavila jsem se. Zklamala jsem sama sebe.

Image by asaaal

Dneska jsem hodně vzpomínala na tohle svoje období. Bylo to asi před třemi lety, kdy jsem si myslela, že to co sním, kolik toho sním a kdy to sním, hraje nejdůležitější roli v mém životě. Bylo to šílený a jsem šťastná, že jsem z toho venku.
Najít hranici je strašně důležitý. Řídit se potřebami svého těla je důležitý.

Dnes jdu s kamarádkou opět do té kavárny, o které jsem psala výše. Ale tentokrát jsem v klidu. Vím, že když budu mít chuť na dort, tak si ho bez výčitek dám. A pokud chuť mít nebudu, tak ho odmítnu. O nic nejde.
Naučit se poslouchat svoje tělo mi trvalo hodně dlouho. Pořád jsem se točila v začarovanym kruhu a myslela jsem si, že není cesta ven. Ale byla. Jenom to chtělo trpělivost, naučit se mít ráda sama sebe a dostat se do režimu, který mi vyhovuje. Podvědomě poznám, kdy jsem se hýbala dost a naopak kdy mám pohodovější den. Vlastně to mám tak, že když se dost hýbu, mám i víc hlad. Všechno je to přirozený proces, který u mě nefungoval strašně dlouhou dobu a to kvůli hladovění, přejídání a zvracení.

Jen chci vám všem, které se trápíte a bojíte se, že už se nikdy nevrátíte k normálnímu stravování, říct, že to jde. Že to dokážete. Vím jak to bylo těžký. Přečetla jsem na to téma spoustu článků, spoustu knížek, někdy se mi stane že zaškobrtnu a není mi dobře.. ale důležitý je vědět, že bude všechno zase v pořádku.
Cvičte, protože vás to baví a máte z toho dobrý pocit.
Jezte, protože vám to chutná.
Užívejte si života.
Pokud budete psychicky v pohodě, bude v pohodě i vaše tělo.

Žijte.
 


Znovu se do toho dostat.

15. června 2018 v 17:37 | Niana. |  Povídání u šálku čaje
Krásné odpoledne,
tenhle článek jsem plánovala už několik dní, jenže jsem se k němu dostala až dnes. Vlastně jde jen a pouze o to, že jsem měla teď poslední dobou horší období. V ničem jsem se nezdokonalovala, nechávala jsem věci plynout... a to z toho důvodu, že se mi vůbec nic nechtělo. No a v tomhle "stavu" jsem dělala přijímačky na vysokou. (Fanfáry prosím....) Dostala jsem se na svůj vysněný obor. Eh, vlastně jsem se dostala na dva své vysněné obory, s čímž jsem vůbec nepočítala. Takže stojím před rozhodnutím... Na jedné straně je obor, ve kterém mě budou bavit všechny předměty, ale uplatnění potom není až taková sláva. No a na straně druhé je obor, ve kterém je polovina předmětů, kterým vůbec nerozumím a na střední jsem je vyloženě přetrpěla, ale uplatnění vypadá, že je velký. Ale obě povolání bych dělat chtěla. Takže tak. Zatím to vypadá na ten prvně jmenovaný obor, protože se přece jenom nechci několik dalších let týrat na předmětech, které nesnáším. Ale ještě uvidíme, mám čas až do konce srpna.

Další věcí je, že se mi už krásně rýsují prázdniny. Zatím to je tak, že budu pryč celkem měsíc a další dva budeme hlavně s přítelem cestovat po České republice. Teď mě ještě čeká škola do konce měsíce, ale už nic neděláme. No a posledního června vyrážím :)

Konečně mám zase více energie a chci být zase více aktivní. Je pravda, že jsem zdravé návyky asi někde poztrácela a nevím, jak moc složité bude je zase najít. Chci začít zase cvičit a lépe jíst. Snad se zase brzy dostanu do režimu :)

Mějte se krásně a užijte si víkend,
Niana.

Já a vegetariánství.

7. března 2018 v 23:35 | Niana. |  Povídání u šálku čaje
Pro někoho je to jenom póza. Někdo to může považovat za cool trend poslední doby. Někdo to nedokáže přijmout a odsuzuje už jen tu představu. Někdo se tomu jenom směje. Někomu se za žádnou cenu nechce přijmout argumenty, proč do toho jít. A někdo to dělá. A dělá to prostě proto, že se zajímá. Že mu to není lhostejné. Tenhle někdo jsem i já.


animal, vegan, and dog image

Omlouvám se, pokud tenhle článek nepojede úplně podle nějaké struktury. Nemám ho předpřipravený, prostě ho píšu, jak mě to všechno napadá. Zrovna tohle je věc, kterou chci s vámi sdílet upřímně a tak, jak to mám na jazyku. Takže.. Možná bych měla začít tím, proč jsem se tedy stala vegetariánkou a jak to všechno kolem vnímám.

Miluju zvířata. Miluju jejich svět, miluju jít jen tak do přírody a poslouchat ptáky, pozorovat živočichy v jejich přirozeném prostředí a vnímat všechnu tu energii kolem sebe. Miluji, když sedím u rybníka a sleduji kachny, jaké mají společenství, jak si plují po řece... Všechno mě to tak uklidňuje. Vím, že mě spousta lidí nedokáže pochopit, ale já to takhle cítím. A nezlobím se na lidi, kteří to tak necítí. Tohle je něco, k čemu jsem dospěla až po nějaké době. Chce to čas. A pokud to tak cítit někdo nechce, nevadí mi to. Já to mám zkrátka takhle. A pokud já neodsuzuji někoho, kdo maso jí a nemá se zvířaty soucit, proč by tomu dotyčnému mělo vadit, že já to mám jinak než on?
Uhlíková stopa. Slyšeli jste o tom? To je stopa, kterou za sebou necháváte na naší Zemi. A opravdu na tom záleží. Pokud se chcete dozvědět více, tak koukněte třeba tady. No a věřte tomu nebo ne, ale nejezení masa vaši stopu znatelně zmenší.
A další věc, která hovoří v prospěch nejezení masa, je rozhodně jeho kvalita a podmínky, v jakých zvířata žijí. Samozřejmě je to něco jiného, pokud bydlíte na vesnici a maso máte od svého souseda, u kterého víte, jak jeho zvířata žijí, že je správně krmí a mají dobrý život. Ale to prostě u masa v supermarketu nevíte. A buďte rádi, že to nevíte, protože kdybyste to věděli, znechuceně byste odešli a tu flákotu k obědu oželeli. Maso je nekvalitní, nadopované bůhví čím vším a ve výsledku může vašemu zdraví uškodit. A další věc je, že zvířata často žijí v otřesných podmínkách, které byste nepřáli nikomu.

Je to rok a je to ten nejlepší rok v mém životě. Nejíst maso není až tak omezující jak si asi myslíte. Už tolikrát jsem viděla ty mýty že vegetariáni jedí jenom saláty, a že nemají moc na výběr, co jíst. To je obrovská hloupost, na což jsem přišla samozřejmě až zkušenostmi. Najednou je to tak přirozené vařit bez masa. Vůbec to není stereotypní, je to moc chutné a možná tomu nebudete věřit, ale... chutná mi to více, než pokrmy s masem. Jsem teď šťastná, cítím se svěže a čistě. Jistě že je tu pořád problém s tím, že v restauracích není nabídka jídel bez masa a často si tam kvůli tomu nemám co dát, ale to je na jiný článek, kde to rozeberu dopodrobna :)
To co teď napíšu je trochu drsnější, ale zkrátka s tím nemohu nesouhlasit. Mé tělo není hřbitov, ale zahrada.

Zvykla jsem si na výsměch. Člověk by řekl, že v dnešní otevřené době si můžete dělat co chcete bez toho, aniž by vás někdo soudil nebo se do vás strefoval. Ale bohužel, stává se mi to často, že má na mě někdo hloupé vtipy nebo se do mě otevřeně naváží. Ale já nikdy nikoho do ničeho nenutila. Každý má svůj život, svá práva na názor, svůj pohled na svět. Je to na vás. Když se do mě někdo strefuje, nejsem naštvaná. Neberu si to osobně. Jediné co cítím, je lítost. Mrzí mě, že se někteří nedokáží otevřít novým myšlenkám a zarytě tvrdí, jaká je to hloupost, aniž by se nad tím zamysleli.

Ještě o jedné věci jsem se chtěla zmínit. Vegetarianství je pro lidi, kteří mají pevný názor a stojí si za ním. Pokud se do toho pustí bez odhodlanosti a bez toho, aniž by vlastně věděli, proč to dělají, tak to nevydrží. Znám spoustu takových lidí. Znám i lidi, kteří tvrdili, že nedokáží nejíst maso. Že jim prostě tak moc chutná, že ho potřebují. Ale věděli, proč to dělají. Věděli co je na mase a dnešní konzumní společnosti tak špatného a maso jim po vysazení vůbec nechybělo a nadále nechybí.

Děkuji vám, že jste článek dočetli až sem. Děkuji vám, že jste se zamysleli.
Všichni máme důvody, proč něco děláme. A nikdo nám je nemůže vzít ani těmi nejhoršími nadávkami.
Stojím si na nejezením masa. A vždycky stát budu.

Niana.

Objednávka přírodní kosmetiky z biooo.cz

2. března 2018 v 18:39 | Niana. |  Spadlo mi do košíku

Krásný podvečer,
dnes jsem tu s článkem, na který jsem se hrozně moc těšila. Dobře, uznávám, že asi ani ne tak na tenhle článek, jako spíš na věci, díky kterým ho píšu. Před několika hodinami mi přišel balíček plný přírodní kosmetiky z obchodu biooo.cz, který jsem celý den netrpělivě vyhlížela.

Než se pustím do obsahu balíčku, ráda bych napsala něco málo k tomu, podle čeho jsem si produkty vybírala :) Stránka biooo mě zaujala na první pohled a to přehledností, obsáhlým popisem produktů, hodnocením a hlavně - výpisem složení výrobku, u kterého je uvedeno, zda je pro organismus konkrétní složka výborná, přijatelná či špatná.
Také jsem samozřejmě chtěla, aby to nebylo moc drahé, protože jakožto student mám hluboko do kapsy :D A tak jsem hodinu seděla a projížděla všechny možnosti a porovnávala jsem plusy a mínusy, až jsem dala dohromady tuhle top šestku, která se objevila v mém balíčku :)
A co že to tedy je?
To se dozvíte v 'celém článku' :)

5 věcí, které provedu, až budu zdravá.

1. března 2018 v 20:37 | Niana. |  z mého života
Dobrý večer,
tak se ozývám po delší době, než jsem plánovala. Důvod mé nepřítomnosti je dost nepříjemný a mnou nevítaný - jsem nemocná. Už se to táhne nějakou dobu a ne a ne odejít. Takže ležím, koukám na filmy, piju čaje a modlím se, ať už ta proklatá zvýšená teplota spadne.

Tak nějak tedy mně samotné chyběla motivace, protože jsem pořád taková utlumená, cvičit nemohu a pořád se jen válím, což už mě hodně otravuje. A k tomu neustálému polehávání patří samozřejmě i přemýšlení o tom, co vlastně budu dělat, až se uzdravím. Někdy mě to ještě zhoršuje náladu, protože se na to strašně moc těším :D Tak snad to uteče.

Takže... co plánuji až se uzdravím?

• obarvím si vlasy na červeno

red, hair, and red hair image

Tak tohle plánuji už hodně dlouho, respektive barvu mám koupenou už asi rok. Ouč. Já jsem si v období od mých 14 do 18 vlasy hodně barvila, od hnědo-fialové, přes tmavě červenou, až k tmavě hnědé, která byla nejblíž mé přírodní, světle hnědé barvě. Potom jsem se rozhodla si své vlasy už nadále neničit, a tak jsem si po tmavě hnědé nechala své vlasy dorůst zpět do své původní barvy. Ale co si budem povídat, po barvení se mi stýskalo. Ale vlasy jsem si prostě ničit nechtěla, a tak jsem se rozhodla pro hennu. Jenomže k barvení stále nedošlo a to proto, že jsem ještě do minulého měsíce hrála v představení, kde zkrátka červené vlasy nepřicházely v úvahu. Ale teď už mám odehráno, takže můžu jít směle do toho! :)


• pojedu s kamarádkou na velké nákupy

To jsme tak s kamarádkou měly už dva týdny plán, že zajedem do našeho oblíbenýho města, do našich oblíbených obchodů a zkusíme ulovit nějaký levný kousky (povětšinou z druhý ruky), a že si užijeme skvělý den. No nestalo se, protože jsem ze dne na den zalehla a výlet se musel rušit. Proto se už šíleně těším, až si to s kamarádkou vynahradíme :)


• udělám velký nákup zdravého jídla

breakfast, food, and healthy image

Věc, která mi šíleně chybí, je bez debat moje oblíbené jídlo. Jelikož a protože bydlím na vesnici a teď ležím, takže se do města nedostanu, nemám možnost nakoupit si své oblíbené výrobky. Nákupy teď obstarává moje maminka v místním malém obchůdku, který je navíc po rekonstrukci... Asi si umíte představit, že všechno se tu pořídit nedá. Moc se proto těším, až vyskočím z postele a zajedu si pořádně nakoupit :)


• Udělám velký úklid pokoje

Tak tohle už akutně potřebuji. Nebo ne já, ale můj pokoj ano :D Mám v plánu projít všechny skříně a šuplíky a zbavit se všeho nepotřebného, protože vím, že skladuji spoustu zbytečných věcí. Já jsem totiž vždycky byla tak trošku vetešník a schraňuji v podstatě všechno, u všeho si řeknu, že by se to "ještě někdy mohlo hodit". Takže tak. Normálně úklid moc nemusím, ale ta nemoc se mnou dělá divy.


• zajedu si na výlet do Prahy

prague image

Já hrozně ráda cestuji a do Prahy obvzvlášť, většinou se tam podívám aspoň jednou za měsíc. Snad už se tam brzy zase dostanu! :)

Co máte v plánu v nejbližší době vy?

Mějte se krásně, Niana.

Kdo jsem a proč jsem tady.

18. února 2018 v 22:02 | Niana.

Je to asi rok, co jsem začala víc přemýšlet o svém životním stylu, o dopadu mých činů na životní prostředí a o svém přístupu celkově. Dříve jsem totiž byla zvyklá stravovat se ve fast foodech, pít sladké nápoje po litrech a jako jediný pohyb mít pobíhání po obchodních centrech. (Mimoto jsem si také prošla nejezením a následně záchvatovitým přejídáním, o tom ale třeba někdy jindy.)

Jako první se pro radikální krok rozhodl můj přítel - přestal jíst maso. Dlouho jsme o tom spolu uvažovali, ale byl to on, komu to nakonec nedalo a začal konat. Jak jsem tak díky němu získávala více a více informací, začala jsem chápat všechny benefity vysazení masa ze stravy. A tak jsem se k němu po půl roce rozhodla přidat. Teď už je to rok co maso nejím a cítím se skvěle, jako nikdy předtím. Tohle pro mě byl lehký a přirozený krok díky tomu, že mi maso nikdy moc nechutnalo, po jeho konzumaci jsme se cítila těžce a zvířátek mi bylo líto. Taky jsem začala cvičit, což je pro mě největší výzva, jelikož jsem hrozně líný stvoření. No a pak je tu samozřejmě snaha o zdravé stravování, která někdy pokulhává.

Co je moc důležité, je motivace. Hnací motor, který vám pomáhá jít dál. Jenže někdy je obtížné si motivaci udržet. A to je důvod, proč jsem si založila tenhle blog. Chci se s vámi podělit o svůj proces, o svá oblíbená cvíčící videa, o motivaci ať už ve formě obrázků či povídání, o mé zkušenosti, o výrobky, které jsme vyzkoušela. Věřím tomu, že tenhle blog bude sloužit jako motivace nejen návštěvníkům tohoto blogu, ale také mně samotné :)

Děkuji vám za přečtení tohoto článku a budu ráda, když se spolu setkáme i u nějakého dalšího :)

Niana, 20 let

Kam dál